tentokrát se podělím o novinky, které se u mě staly od posledního článku v této rubrice. Stalo se toho opravdu hodně, že ani nevím, kde začít.
Spousta lidí říká, jak mají studenti jednoduchý život, spousta lidí jim závidí to "volno", ale nevím, zda je co závidět. To o čem tu mluvím a na co narážím, jsou státnice. Ano, mám je úspěšně za sebou, ale nejsem hrdá za to, jak jsem v období hlavně v době státnic, byla nepříjemná. Je strašně těžké tohle vysvětlit a možná i pochopit. Možná to pochopí jen ti nejbližší. Zkusím tedy popsat situaci. Možná pomohu i lidem, kteří se ke státnicím chystají.
Samotné státnice trvají cca 2 týdny (záleží na počtu studentů, co jdou ke státnicím, počtu zkoušek, škole, atd.). Nejhorší je, že termíny státnic se studenti dozvídají až po termínu, kdy se potvrzují studijní výsledky (je nepodstatné vysvětlovat co to je, ale študáci budou vědět). U nás to bylo ani ne 14 dní před první státnicovou zkouškou. Což o to, to není tak strašné, ale komu by se chtělo učit, když ani neví, kdy jde na tu zkoušku? Tohle je hodně těžké, jde o sebedisciplínu a o to chtít. Další věcí je, že se cele období před stánicemi stresujete, že to neuděláte (i když by o nic nešlo, k dispozici jsou dohromady 3 termíny). Jenže lidé okolo vás mluví o promoci, babičky provětrávají skříně, aby si vzaly to nejlepší oblečení, ptají se vás "co by sis přála jako dáreček na památku"? Všechno tohle přispívá k nervozitě a jediný, kdo tohle dokáže pochopit, je váš nejbližší člověk, pro mě samozřejmě přítel. Ten zpětně přiznává, že se mnou nebyla vůbec řeč, že to chápe a že mě nezatěžoval věcmi, které nebyly důležité, za což mu děkuji. Další věcí, která stresuje pár dní před vaší zkouškou, jsou neúspěchy druhých. Možná to bude znít hloupě, ale když celé studium studujete s určitou skupinkou lidí, a pak to někdo z nich neudělá, tak si říkáte "vždyť on byl stejně dobrej jako já, to teď nemám šanci a nedám to" - tohle je ta nejhloupější věc, kterou si může člověk říct, ale věřím, že to dělá velká část studentů - NEDĚLEJTE TO, ZAKAZUJI VÁM TO!
Tohle všechno je jen hrst věcí, které je hodně těžké ustát a nějak se s nimi poprat. Některé jsou možná mírně nadsazené, ale opravdu to není lehké období. Při pomyšlení, že by ty roky studia byly v případě neúspěchu zbytečně promarněné, to je také další velký stresor.
Samozřejmě všechno je závislé na konkrétní škole, konkrétním člověku (osobnosti), konkrétním stylu života, konkrétním prostředí, ve kterém student studuje, a tak dále. Tenhle článek asi není určen pro studenty, ale spíš pro jejich blízké okolí. Na studenty je to veliký nápor, zvlášť pokud je škola jejich jedinou náplní a jejich okolí by mělo být hlavním strůjcem podpory. Ale dost o státnicích, které sami o sobě proběhly jako nic. Ale to čekání bylo nekonečné a děsné.
Minule jsem zmiňovala, že cvičím jógu. Musím se přiznat, že jsem teď přestala, protože nebylo moc času a nálady a zase mě mírně bolí ramena. Takže brzy začnu. Je zvláštní pozorovat svoje tělo a vidět, že některé věci mají smysl - má smysl cvičit Pozdrav slunci. Dále jsem začala v lednu číst knihu, kterou mohu začít číst znova, jelikož na ní nebyl čas. Ačkoli je tenoučká, tak se našlo hodně jiných věcí, které byly přednější.
Po státnicích nebylo moc času na "regeneraci". Nový start se pro někoho vlastně nekoná. Pro mě ale ano, začínám svou novou dráhu v navazujícím studiu. Začínám od začátku, začínám od nuly. Budu sice s lidma, které znám, s profesorama a docentama, kteří mě již učili, ale už si sebou netáhnu ty již odstudované roky. Je to neuvěřitelná úleva, kterou pociťuji nejvíce já a samozřejmě moji nejbližší.
Najdou se i ti, pro které nový start znamená úplně něco odlišného, kteří již nepokračují ve studiu a ne proto, že by na to neměli, ale protože prostě nechtějí. Nechci nikomu "kecat" do života, ale než se definitivně rozhodnete, položte si otázku "To to ty dva roky už nevydržím?". Vím, že spousta lidí, nemá tu možnost studovat, ale přeci jen bych si promyslela všechno pro a proti. Každé rozhodnutí je třeba podpořit, na to nezapomínejte vy ostatní, kteří studenta podporujete ale i stresujete v období studia. Pokud byste už dál studovat nechtěli, pořádně si promyslete, zda máte jisté nějaké pracovní místo.
Snad vám moje psaní dalo něco nového, snad jste pochopili, to co jsem článkem chtěla říct. Studenti sice nepracují, ale úplně jednoduché to také nemají. Upřímně obdivuji dálkaře nebo třeba maminky na mateřské. Mají můj obdiv. A že jsem měla možnost se s takovými lidmi setkat, to by bylo na další článek.
Ale dneska už končím, je pozdě večer a já musím jít spát, abych si stihla užít pár posledních dnů volna.
Děkuji za vaši přízeň,
