Letos jsme se s přítelem netradičně vydali na cestu kolem světa, teda vlastně jen kolem Německa. Jelikož jsem plná dojmů a zjistila jsem spoustu zajímavých informací, ráda bych se touto cestou o všechno podělila.
Mým zvykem je vypravovat po jednotlivých dnech, takže si můžete naši cestu vzít příkladem a absolvovat ji stejně jako my.
Na všechny fotky se můžete podívat v albu Cestovatelský deník na mé FB stránce (odkaz zde).
Na všechny fotky se můžete podívat v albu Cestovatelský deník na mé FB stránce (odkaz zde).
1. den
Naší první zastávkou bylo hlavní město Berlín. Vyjeli jsme ráno kolem půl 9. Do Německa jsme jeli přes Liberec, kouskem Polska a poté do Německa - pro nás byla tato cesta nejkratší a zároveň se nám líbila.
Cestou jsme se zajeli podívat k jezeru Knappensee, kde jsme se chtěli vykoupat, ale bohužel jsme po příjezdu zjistili, že je jezero uzavřené, takže jsme se prošli alespoň kousek kolem něj. Bylo to hrozně zvláštní, vypadalo to jako by se tam zastavil čas. Parkoviště bylo zarostlé plazivými rostlinami, a u jezera byly zavřené stánky a nikde nebyla ani duše. Jezero bylo ohraničené plotem, na kterém byla cedule zákaz vstupu. Z informačních tabulí, které byly samozřejmě celé v němčině, jsem zjistila, že jezero bylo uzavřené kvůli sesunům půdy před xxx lety. Znovu otevření areálu se plánuje zhruba kolem roku 2020. Všechno nám bylo jasné, takže jsme se zde naobědvali (správní čecháčci mají vždycky řízek a chleba, to my ale neměli, měli jsme klasickou svačinu) a s docela dobrým pocitem jsme pokračovali v jízdě.
Jelikož jsme se opravdu chtěli vykoupat, byl totiž zrovna teplý den, tak jsme se zastavili u dalšího jezera Geierwalder see. Prošli jsme se k jezeru, kde jsme si trochu odpočinuli a zaplavali si. Voda nebyla nejteplejší, měla asi 18 °C. Bylo to opravdu veliké jezero, takže není divu. Voda byla krásně čistá a vstup byl písčitý.
Potom už jsme konečně dorazili do Berlína. Bylo asi 14 hodin. Ubytování jsme měli rezervované přes www.booking.com, kdo tuto stránku nezná, rozhodně ji doporučuji. Objednali jsme si dvě noci v hotelu Aap hotel (odkaz zde) s vlastní koupelnou. Jelikož jsme v hotelu opravdu jen přespávali, tak nám to stačilo. Hotel byl poměrně starý (dřevěná okna,…). Pokoj byl čistý, moderně zařízený, ale opravdu to byla spíš taková ubytovna.
Hned po ubytování jsme vyrazili autem do centra Berlína. Zaparkovali jsme v zapadlé ulici asi 4 km od centra. Podívali jsme se na kousek Berlínské zdi a prohlédli si Alexanderplatz (náměstí) a Fernsehturm (věž). Procházeli jsme kolem mnoha krámků, nahlédli jsme do prodejny s čokoládou, kde jsme jim to pochválili, vypadalo to tam opravdu krásně. A také jsme se podívali do prodejny Lush (kosmetika), která byla dost veliká, u nás je máme malinké.
2. den
Hned ráno jsme vyrazili do Tropical Islandu. Tady asi není co dodat, kdo tam byl, tak ví, o čem mluvím. Vstupné bylo na české poměry (z mé zkušenosti) dost drahé (dospělý 42 euro), ale za tu cenu to opravdu stojí. Je to veliká hala, ke které jsme jeli pustinou, kde nikde nic nebylo, jen příroda.
V areálu toho naleznete opravdu spoustu, než jsme celý areál prošli a vyzkoušeli všechny atrakce, byly 2 hodiny odpoledne. Kromě vodních atrakcí si můžete připlatit třeba "let" balónem (je přivázaný na lanech a ovládá ho člověk zespoda). Hrozně mě tam překvapilo to, že když se řekne Tropical, tak je to myšleno doslova, byly tam opravdu tropy. Samozřejmě že se dalo jít ven, ale třeba v zimě se tu příjemně ohřejete. Z parku jsme odjížděli až kolem 10 večer. Pokud chcete vědět více informací, podívejte se zde.
3. den
Ráno nás čekala další část naší cesty - koncentrační tábor Sachenhausen (odkaz zde) jízda na sever do Ferienhaus Uklei (odkaz zde), kde jsme trávili zbytek naší dovolené.
Když jsme přijeli ke koncentračnímu táboru, tak zrovna nebylo hezké počasí, což nám rozhodně nepřispělo k lepší náladě (viz foto, černá obloha). Původně jsem si říkala, to bude jen exkurze, ale s přítelem jsme se shodli, že to místo má svoje "kouzlo". Je to tam cítit, je tam taková jiná atmosféra. Já vím, že jde jen o vnitřní pocit, ale podle výrazu na tváři ostatních lidí, to tak cítila většina.
Doma jsme na internetu hledali informace a našli jsme, že vstup je zdarma. To nás překvapilo a nechtělo se nám věřit, ale po příjezdu jsme zjistili, že je tomu tak. Jediné co jste si mohly zaplatit, byl průvodce (dostali jste sluchátko s nahrávkou a chodili jste sami) a plánek. Samozřejmě že nic z toho nebylo v češtině, takže jsme si vzali pouze anglický plánek a musím říct, že to stačilo. Celý areál byl upravený, hezky zrekonstruovaný a všude byly informační cedule s informacemi o jednotlivých částech koncentračního tábora. Dle mého názoru to sluchátko ani nebylo potřeba, protože my tam byli i bez toho asi 5 hodin, než jsme to celé prošli. U nás v Česku by si za takto upravený areál určitě řekli vstupné za 200-300 Kč, ale tady to bylo zdarma.
Koncentrační tábor měl hodně zastávek - kuchyně, nemocnice, koupelny, záchody, apod.
Nehorší pro nás asi byla 3 místa:
1. Prohlídka "věznice", kde se dělaly pokusy na lidech, kde byli lidé týráni. Ta budova vypadala stejně jako ostatní, ale byly tam původní železné dveře a ti lidé se tam museli opravdu trápit.
2. Další hrůza a nepříjemná zastávka byla u pecí, krematoria. Dopředu jsem si nemyslela, že to bude tak strašné. Když u té pece stojíte a víte, že se tam pálili lidé, je to opravdu hrozný pocit. Kromě toho tam byly zase informační cedule, které popisovaly celý proces, jak se lidé do pecí dostali. Já vím, že to jsou veřejně známé informace, ale být tam a vidět to na vlastní oči vás hodně poznamená.
3. Poslední třešničkou na dortu byla pitevna. Ta byla ve velmi zachovaném stavu a rozhodně jsem se v té budově necítila dobře. Nemohla bych být doktorem.
Celkově tábor hodnotím na milion hvězdiček, je hezky upravený, všude je všechno hezky popsané a má svou atmosféru.
Po příjezdu do Sielbecku nás čekalo nejdříve nepříjemné překvapení. Nemohli jsme totiž naše ubytování najít a mysleli jsme si, že je to takový ne moc dobře vypadající hotel. Ale nakonec jsme byli příjemně potěšeni a přivítání paní domácí, která uměla skvěle anglicky (ačkoli jsme se bavili hodně anglicko-německy, byla to docela sranda). Pokoj jsme dostali v přízemí, s terasou a výhledem na louku, kde se pasou krávy. Připadala jsem si jak v těch lovestory od Ingy Lindström. Ještě večer jsme se šli podívat k jezeru Kellersee, kousek od našeho ubytování. Hned jsem věděla, že se nám tu bude líbit.
4. den
Oddychový den ve městečku Eutin. Prošli jsme si náměstí, obchody, vodní věž a další. Prostě jsme prošli celé město a zároveň jsme museli vyrazit na nákupy a nakoupit nějaké jídlo. Docela nás zajímalo, jak vypadají jejich sámošky. Navštívili jsme obchod Rewe a Aldi, ceny tam měli podobné, záleželo, co jste chtěli koupit. Rozhodně nám tam ale více chutnalo. Navštívili jsme Rossmann, kde bylo hodně věcí levnějších než u nás. (O tom budu ale psát speciální článek). Podívali jsme se do parku, který byl udělaný jako naučná stezka, lítaly tam kolem nás vážky a připadali jsme si tam jako na konci světa, přitom to bylo ve městě u jezera.
5. den
Hned ráno kolem půl 9 jsme vyrazili do Hansa Parku. Jedná se o zábavný park s pouťovými atrakcemi. Leží v Sierksdorfu u Baltského moře. Kdo v těchto parkách nebyl, tak fungují tak, že si zaplatíte vstup a můžete jít, na jaké atrakce chcete a kolikrát chcete. Vstupné bylo podle mě normální, protože když byste u nás šli na pouť a mnohokrát navštívili atrakce, tak jste na tom cenově stejně. Nejvíce nás bavily horské dráhy, kterých tu bylo poměrně dost. Našli jste tu u dost vodních atrakcí (ze kterých jste vyšli mokří), horské dráhy s hlavou dolů, sjíždění řeky. Naopak jsme tu nenašli stánky se sladkostmi (byl tam asi jen jeden, ale neměli klasické pouťové pochoutky), strašidelný hrad, centrifugy a podobné točící věci (ano, kolotoč tam byl, ale ty odvážnější točící tam nebyly). Pobavil nás autodrom pro děti, byla to zmenšená verze, do toho autíčka by se vešel sotva jeden dospělý. Park byl vyšperkovaný, měli dokonce i z kytek udělané datum a hodiny. Přijde mi, že hodně německých občanů si toho ani neváží. Já si tam připadala jako Alenka v říši divů.
Po parku jsme si šli odpočinout k moři s vidinou, že se vykoupeme. Jenže tak velké teplo nebylo a moře bylo hodně studené. Mělo max. 16 °C. Kdyby bylo vedro, vlezla bych tam, ale takhle se mi nechtělo, tak jsme se alespoň prošli po pobřeží.
6. den
Vydali jsme se na výlet do Hamburku. Chtěli jsme se podívat po městě. Jenže po příjezdu jsme s hrůzou zjistili, že se nedá nikde zaparkovat zadarmo. Což o to, parkoviště bychom si zaplatili, ale na hodně místech byla uvedená max. doba parkování 2 hodiny anebo chtěli za parkovné 18 euro. Takže jsme si udělali prohlídku města autem, a potom jsme zaparkovali v zapadlé uličce, kde byl zákaz zastavení, ale ulice byla obložená auty (což je u nich běžná záležitost, stát tam kde nesmí), a tak jsme se vydali podívat se ke kostelu a na Hamburský přístav. Labe bylo mnohem špinavější než u nás, takové zelenohnědé. Bylo to tam moc hezké. Cestou zpět k autu jsme si nakoupili v Lidlu, podívali jsme se do New Yorkeru, Nanu Nana, H&M...
7. den
V Eutinu se konal Garden Festival a my jsme ještě nestihli projít zámecký park, takže jsme se vydali tam. Nečekali jsme, že tam budeme celý den. Bylo tam toho tolik. V parku bylo spousta míst na odpočívání, úžasné prolézačky pro děti i dospělé, všude samé kytky a anglický trávník. Garden Festival spočíval v tom, že všude byli ukázky zahrad, které se dají "koupit" a farmářské trhy.
Všechno bylo tak dokonalé. Nebylo to, jako když přijdete do Obi a v zahradní čísti máte pár špatně sešroubovaných zahradních stolků. Dokonce tam byla i část s náhrobními kameny a ukázkou, jak se dají ozdobit hroby. Nevím, zda to zrovna bylo vhodné. Udělali to jako vzpomínku (památníky) na osoby z Eutinu. Takové u nás nenajdeme, ale o tom by mohla povídat milovnice hřbitovů Nikol.
Bylo tady i spousta "dobrovolných" plateb - vezmete si nějaký výrobek a zaplatíte, kolik uznáte za vhodné (například na postižené děti). Lidé si třeba vzali skleničku medu a hodili tam 10 euro. Zároveň se na venkově objevovaly opuštěné krámky (třeba s jablečným moštem, který jsme si šli koupit), kde jste si vzali, co jste chtěli, a zaplatili sami. Fungovalo to tam stejně jako Lesní bar v Jeseníkách (zmiňováno ve článku zde).
Všechno bylo tak dokonalé. Nebylo to, jako když přijdete do Obi a v zahradní čísti máte pár špatně sešroubovaných zahradních stolků. Dokonce tam byla i část s náhrobními kameny a ukázkou, jak se dají ozdobit hroby. Nevím, zda to zrovna bylo vhodné. Udělali to jako vzpomínku (památníky) na osoby z Eutinu. Takové u nás nenajdeme, ale o tom by mohla povídat milovnice hřbitovů Nikol.
8. poslední den
Zbývala nám už jen plavba lodí po jezeru Eutiner see v Eutinu. Vydali jsme se tedy tam a zároveň jsme si udělali nákupní den a stavili si v obchodu s čokoládou, který byl hezky nazdobený. Nakoupili jsme všechny levné věci, co doma využijeme. Navštívili jsme Plön, kde jsme našli obchod DM, Tedi a Kik. Tedi obchod by měli založit u nás. Nabízel spoustu věcí na tvoření, washi pásky (samozřejmě že jsem si udělala radost a jednu si koupila), pro milovníky moderních motivů - byl tu "plameňákov", tolik věci s plameňáky jsem ještě neviděla. Podle cenovek jsem pochopila, že tento obchod mají i na Slovensku, třeba se brzy dostane i do Česka. Večer jsme se ještě prošli na naší vesničce v Sielbecku. Viděli jsme na stromech snad metrovou budku (vypadala jak na čápa). Nejspíš byla pro racky, kteří tu byli pořádně velicí.
9. den
Následovala cesta domů. Vyrazili jsme ráno a s malými zastávkami jsme dorazili asi 18 domů.
To bych to nebyla já abych si nevyfotila i poštovní schránku.
To bych to nebyla já abych si nevyfotila i poštovní schránku.
Abych celou dovolenou shrnula. Byla to fantastická dovolená a jsem moc plná dojmů a mám spoustu zážitků. Rozhodně doporučuji navštívit severní Německo, je to moc hezká lokalita. A vy co nevěříte na Inge Lindström, tak začněte, opravdu to tam bylo dokonalé. A jen tak mimochodem, Simíra jsme nepotkali.:-P
Zdraví odpočatá
Hann
