Milí čtenáři,
po dlouhé době je tady článek z mého světa. Chtěla bych se s vámi podělit o novinky, které se u mě staly téměř za půl roku od posledního článku.
Je toho tolik, že ani nevím, kde začít. Je teda pravda, že jsem byla časově velice zaneprázdněná a vlastně se toho tolik nestalo, ale pro mě ten necelý půlrok byl strašně dlouhý a těšila jsem se, až skončí a začne zase něco nového.
Začneme hezky od začátku. Abych navázala na předchozí článek (zde), tak po státnicích v mém životě nastala neskutečná úleva. Zároveň ale přišlo období, kdy jsem se opravdu skoro nezastavila a měla jsem málo času sama na sebe, na rodinu a na věci co mě baví. Po státnicích jsem měla asi týden volna a poté mi začala škola. Rozvrh nebyl zrovna dobře vytvořený a bohužel se nedal upravit, takže jsem ve škole byla opravdu neustále. Když jsem zrovna neměla školu, tak jsem chodila na praxi, ve které mě podporovali skvělí kolegové. Domů jsem se vracela jen vyspat. Abych pravdu řekla, tento semestr jsem udělala ani nevím jak. Jelikož toho volného času bylo opravdu málo, tak vlastně ani nebyl čas, kdy se učit. Ale zvládla jsem to, dokonce jsem to zvládla nad moje očekávání a s lepšími známkami než je u mě běžné. Nejsem člověk, co rád pracuje ve stresu, ale tento semestr jsem se tím poprala skvěle. Musím sama sebe pochválit. Mám za sebou 1. semestr.
Během zkouškového jsem se konečně zase začala věnovat postcrossingu, který bohužel musel jít na nějakou dobu stranou. V postcrossingu chci a budu pokračovat. Je to moc hezký koníček, který vám zpříjemní den. Kromě toho, že jsem se věnovala postcrossingu jako takovému, tak jsem popsala svojí penpalce spoustu pohlednic, které chtěla mít ve sbírce, takže jsem sice měla pauzu, ale teď si tak nějak uvědomuji, že se bez toho nedá žít.
Prázdniny plánuji mít odpočinkové. Plánuji cestovat (určitě se něco objeví v cestovním deníčku), dělat věci, co mě baví a někdy jen tak lenošit. Také chci přečíst dvě knihy, které jsem si koupila, ale zatím na ně nebyl čas. Na prázdniny mám docela dost předsevzetí, které prostě splním. Zajímalo by mě, zda i vy si dáváte nějaká předsevzetí na léto? Je to celkem velká část roku, kterou má hodně lidí rádo nejvíce.
S létem souvisí i festivaly, já se letos byla na jednom. Byl to Aerodrome festival - Linkin Park a Simple Plan. Festival se neskutečně povedl a nebe bylo bez jediného mráčku. Byla tam skvělá atmosféra. Potkali jsme tam skvělé lidi. Kromě fanatických fanoušků tam byli i ti "normální". Simple Plan byli přesně takoví, jak je každý zná. Komunikovali s lidmi, lidé zpívali, velký zážitek pro lidi stojící u pódia byl, když bubeník se nechal nést na rukách publika, zatímco zpěvák hrál na bicí. Zahráli jejich hitovky jako Crazy, Perfect, Welcome To My Life, Jump, Shut Up, Summer Paradise atd. Linkin Park vytvořili kouzelnou atmosféru hlavně při písních One More Light a Crawling (hraných pouze na piano). Lidé svítili mobily. To byste nevěřili, jak ty mobily dokázaly osvítit publikum. Opravdu to bylo kouzelné. A dokonce to rozplakalo i členy kapely. Píseň One More Light byla totiž složena na počest dlouholetého přítele kapely, který bohužel už není mezi námi. Kromě těchto pomalých písní zahrály něco z nové muziky jako např. Castle Of Glass , ale také zahráli klasiku jako Numb, Bleed It Out, Leave Out Of The Rest, In The End, What I've Done, Breaking The Habit,Burn It Down, atd. Emoce ve mně cloumají ještě teď, hned bych se tam vrátila.
V poslední době jsem hodně fotila různé věci, přírodu a vše co mě nějak zaujalo. Možná to souvisí s mojí povahou a velikou představivostí - v jednom testu, který jsem dělala v práci, mi vyšlo, že jsem velice nadprůměrně kreativní člověk. Momentálně mám "fotománii". Vždy když vidím něco zajímavého, tak to fotím. Napadlo mě, že bych s vámi fotky sdílela, určitě jsou vhodné na pohlednice a lidem na celé planetě by udělaly radost. Co si o tom myslíte?
Jooo abych nezapomněla, mám nový přírůstek v mé zvířecí říši. Je to už delší dobu, co mě opustilo moje první morče. Čas mi napomohl k tomu, že jsem zjistila, že bez morčete nemohu žít. Nové morčátko dělá jen samou radost a je s ním veliká legrace. Tentokrát to není klasické morče rozeta, ale jedná se o rasu Teddy. Je to něco úplně jiného než jsem byla zvyklá a občas se až divím, kolik různých morčat běhá po světě.
Dneska to je z mého blábolení a toku myšlenek všechno. Myslím, že jsem na nic nezapomněla. Přeji vám hezké léto.
