#3 Já a penpal Kejty - schůzka

Ano, nadpis čtete správně. Já a moje dlouholetá penpal Kejty, jsme se setkaly, i když od sebe bydlíme přes 300 km. Jelikož jsme spolu stále v kontaktu, tak jsem se rozhodla s ní udělat rozhovor.

Už je to skoro rok, co jsme se potkaly. Každá z nás si schůzku "nějak" představovala. Moje očekávání bylo ale úplně jiné (o dost menší). Za můj život jsem měla možnost se setkat s několika osobami, které znám pouze z jakéhosi virtuálního světa a schůzky s nimi byly pokaždé úplně jiné. Nejdůležitější je, aby obě strany chtěly a toužily se potkat. Tyto dvě věci totiž dodají následné schůzce ten správný efekt.

Jak k tomu došlo - schůzka

Každoročně jezdíme na výlety a dovolené. Loni jste si mohli všimnout, že jsem byla podívat v Jeseníkách (článek je zde). O této dovolené schůzka nevyšla. Jeseníky nejsou od bydliště Kejty moc daleko, ale nějak to nevyšlo. Během srpna byla Kejty s rodinou na dovolené nedaleko  mého bydliště, a dokonce měla naplánovaný výlet i do mého města. Proto už jsem udělala vše, aby to vyšlo.

Po pravdě už si nevzpomínám, jak jsme se tvářily a jak jsme se pozdravily, ale loučení si pamatuji přesně. Nikomu se nechtělo loučit, a tak jsme se u zaparkovaných aut všichni bavili určitě hodinu nebo více. Řeč nestála, stále jsme si měli co říci. Dokonce i s její rodinou jsme si padli do oka a myslím, že jsme si porozuměli.

Během schůzky jsem všem ukázala moje město, pro mě nejhezčí místa, kam ráda chodím a navíc na tato místa by se asi vůbec nepodívali. Občas jsem dostala záludné otázky mířené na moje město. Samozřejmě nejsem děd vševěd, takže jsem se snažila odpovědět, ale žádný zázrak to nebyl.

Při opravdovém loučení jsme se obejmuly a bylo nám do breku. Bylo to dojemné. Večer po naší schůzce jsme si psaly o tom, jak se nám to líbilo a že to byl fajn den.

Pro mě následovalo překvapení v následujících dnech. Byla jsem na výletě s přítelem, o kterém jsem Kejty na schůzce říkala. Její rodina se na to místo přejela podívat. Potkali jsme se tedy ještě jednou. Bylo to další příjemné odpoledne.

Rozhovor s Kejty

• Jak sis představovala naši schůzku a jaká byla tvá očekávání?

"Čekala jsem, že to bude trochu napjaté, pak jsem taky byla zvědavá, jak se bude lišit náš přízvuk a mluva obecně a jak budeš ve skutečnosti asi vypadat a tak..."
Máš pravdu, že po celou dobu panovala dobrá a odlehčená nálada, takže to bylo odpočinkové. Ohledně přízvuku jsem se trochu obávala, že mě přizabiješ, přeci jen mám přízvuk, o kterém jsi mi jednou psala, že ho nesnášíš.

• Změnila bys něco na naší schůzce?

"Změnila bych jedinou věc a to bohužel neovlivnitelnou - počasí a možná, aby se čas o něco zpomalil :)"
Pravda, počasí nebylo až tak super. Byla celkem zima. A čas utíkal opravdu rychleji než obvykle. O tom svědčilo i to dlouhé povídání u auta. Čas nám nestačil.

• Věřila bys před těmi x lety, že nám dopisy vydrží tak dlouho?

"Tak dlouhé dopisování jsem nečekala a s žádnou jinou penpal to tak ani zatím nevydrželo, a navíc tak pravidelně a důvěrně. "
Také jsem nedoufala, že to bude mít dlouhé trvání. Psala jsem si s vícero holkami a byly také fajn, ale dopisování po čase přestalo. Ty a penpal Nikol jste jediné, co vydržely a jsem za to ráda. Vlastně mám už jen vás dvě.

• Ví o našem přátelství ještě někdo další?

"Ví o tom rodina a přítel + pár kamarádek či známých."
Jelikož s přáteli moc nesdílím dopisování a pohlednice. Není to pro ně zajímavé, když se o tom zmíním. Vědí, že mám kamarádku někde daleko, ale asi netuší, že je to dopisní slečna. O tobě jako dopisní slečně ví rodina a přítel.

Tento článek mě vrátil do doby před rokem. Hezky jsem si zavzpomínala. Věřím, že nám to v budoucnu vyjde někdy znova.

Hezký letní víkend,

Hann